Herrscher
Kaiser, Könige und Präsidenten, unter deren Herrschaft die Münzen, Banknoten, Briefmarken und Orden unseres Angebots entstanden.
František I.
Rakouské císařství · 1792–1835 · Habsburkové
Poslední císař Svaté říše římské a první císař rakouský vládl v době, kdy Evropou otřásaly napoleonské války. Čtyřikrát stál proti Napoleonovi, dvakrát viděl nepřítele před Vídní — a právě z této zkušenosti se zrodila moderní rakouská faleristika: stát potřeboval oceňovat masy vojáků i civilistů, ne jen aristokraty.
Viktorie
Velká Británie · 1837–1901 · Hannoverská
Královna, která dala jméno celé epoše, vládla 63 let impériu, „nad nímž slunce nezapadalo“. Viktoriánská Británie vedla koloniální války od Krymu po Súdán — a právě krymská válka (1853–1856) zrodila roku 1856 Viktoriin kříž, dodnes nejvyšší britské vyznamenání za statečnost, ražený tradičně z bronzu ukořistěných děl.
František Josef I.
Rakousko-Uhersko · 1848–1916 · Habsburkové (habsbursko-lotrinská)
Nastoupil v osmnácti letech uprostřed revoluce 1848 a vládl 68 let — déle než kterýkoli jiný Habsburk.
Napoleon III.
Francie · 1852–1870 · Bonaparte
Synovec velkého Napoleona se z prvního prezidenta republiky převratem stal císařem druhého císařství. Osmnáct let vedl Francii érou přestaveb Paříže, krymské války, italského tažení (Solferino 1859 — bitva, jež inspirovala vznik Červeného kříže) a mexického dobrodružství, které skončilo katastrofou.
Leopold II.
Belgie · 1865–1909 · Sasko-kobursko-gothajská
Belgický král, který se vedle konstituční vlády doma stal absolutním suverénem Svobodného státu Kongo — soukromé koloniální říše osmdesátkrát větší než Belgie. Právě z ní pochází celá větev belgické faleristiky: hvězdy a medaile za koloniální službu, jimiž odměňoval úředníky, důstojníky a misionáře.
Milan I.
Srbsko · 1868–1889 · Obrenovićové
Kníže a od roku 1882 první král novodobého Srbska provedl zemi válkami s Tureckem (1876–1878), jež na Berlínském kongresu přinesly plnou nezávislost — a vzápětí nešťastnou válkou s Bulharskem 1885. Nezávislý stát potřeboval vlastní řádový systém a Milan jej vybudoval prakticky z ničeho.
Alexandr I. Battenberg
Bulharsko · 1879–1886 · Battenbergové
První kníže novodobého Bulharska, dosazený po rusko-turecké válce 1877–78, jež zemi po pěti staletích vymanila z osmanské nadvlády. Mladý německý důstojník s ruským zázemím musel budovat stát od základů — armádu, ústavu i symboly, k nimž patřila vyznamenání.
Ferdinand I.
Bulharsko · 1887–1918 · Sasko-kobursko-gothajská
Kníže povolaný po Battenbergově abdikaci vyhlásil roku 1908 nezávislé carství a sebe prohlásil carem — prvním po půl tisíciletí. Ctižádostivý „Foxy Ferdinand“ vedl zemi balkánskými válkami 1912–1913: první přinesla triumf nad Tureckem, druhá katastrofální porážku od bývalých spojenců.
Vilém II.
Německo · 1888–1918 · Hohenzollernové
Poslední německý císař a pruský král dovedl říši do světové války a abdikací v listopadu 1918 uzavřel půlstoletí císařského Německa. Jeho okázalá vojenská monarchie milovala uniformy a dekorace — a pruská soustava vyznamenání za jeho vlády dosáhla největšího rozsahu.
Viktor Emanuel III.
Itálie · 1900–1946 · Savojská
Král, jehož 46 let na trůně obsáhlo obě světové války i celou éru fašismu.
Albert I.
Belgie · 1909–1934 · Sasko-kobursko-gothajská
Když Německo v srpnu 1914 vpadlo do neutrální Belgie, mladý král odmítl kapitulovat, postavil se do čela armády a čtyři roky držel poslední cíp země za řekou Yserou. „Král-voják“ se stal legendou spojenecké propagandy — a belgická faleristika Velké války nese jeho pečeť v každém kuse.
Karel I.
Rakousko-Uhersko · 1916–1918 · Habsburkové
Poslední rakouský císař převzal trůn v listopadu 1916, ve třetím roce světové války, po smrti prastrýce Františka Josefa. Bylo mu 29 let, říše hladověla a fronty se táhly od Piavy po Halič.
T. G. Masaryk
Československo · 1918–1935
Filozof, který v šedesáti osmi letech objel válečný svět, aby z ničeho vybudoval stát. Za první světové války zorganizoval zahraniční odboj a legie v Rusku, Francii a Itálii — armádu bez státu, jejíž bitvy u Zborova (1917) a Bachmače (1918) se staly zakládajícími mýty republiky.
Boris III.
Bulharsko · 1918–1943 · Sasko-kobursko-gothajská
Převzal korunu v troskách roku 1918, po dvou prohraných válkách, a čtvrt století lavíroval mezi domácími převraty a tlakem velmocí. Ve třicátých letech vládl fakticky sám; za druhé světové války přivedl Bulharsko po bok Osy, ale odmítl vyslat vojáky proti SSSR a vzepřel se deportacím bulharských Židů.
Haile Selassie
Etiopie · 1930–1974 · Šalomounovská
Poslední etiopský císař, „Lev z kmene Judova“, korunovaný 1930 jako 225. panovník dynastie odvozující původ od krále Šalomouna. Světové jméno mu udělal projev před Společností národů 1936, kdy po italské invazi marně varoval svět před agresí; po pěti letech exilu se roku 1941 vrátil s britskou pomocí na trůn.
Karel II.
Rumunsko · 1930–1940 · Hohenzollern-Sigmaringen
Nejrozporuplnější rumunský král se na trůn vrátil roku 1930 poté, co se ho kvůli skandálnímu soukromí musel vzdát.
Leopold III.
Belgie · 1934–1951 · Sasko-kobursko-gothajská
Syn krále-vojáka zdědil trůn po otcově tragické smrti 1934 — a s ním zemi, která se za šest let znovu ocitla pod německým útokem.
Edvard Beneš
Československo · 1935–1948
Masarykův nejbližší spolupracovník a druhý prezident prožil v úřadu dvě největší katastrofy moderních českých dějin: Mnichov 1938, po němž abdikoval a odešel do exilu, a únor 1948, kdy podruhé ustoupil síle — tentokrát komunistické.
Jiří VI.
Velká Británie · 1936–1952 · Windsor
Na trůn se dostal nečekaně, po abdikaci bratra Eduarda VIII. kvůli sňatku s Wallis Simpsonovou — a za tři roky vedl impérium do největší války dějin. S rodinou zůstal v bombardovaném Londýně, čímž si získal trvalou úctu; koktavý král z filmových pláten byl ve skutečnosti pečlivým symbolem odhodlání.
F. Franco
Španělsko · 1939–1975
Generál, který se z vojenské vzpoury roku 1936 vypracoval přes tři roky občanské války v doživotního „caudilla“ Španělska. Jeho režim přežil druhou světovou válku i mezinárodní izolaci a skončil až jeho smrtí 1975 — po níž země pod králem Juanem Carlosem přešla k demokracii.
Klement Gottwald
Československo · 1948–1953
První „dělnický prezident“ nastoupil po únorovém převratu 1948, který sám režíroval, a jeho pět let v úřadu patří k nejtemnějším: politické procesy, popravy (Horáková, Slánský) a přestavba státu po sovětském vzoru — včetně vyznamenání.